Náš čas se naplnil. Nastal pátek a nás čekal polsedních pár společných chvil na penzionu, na svahu, poslední oběd a loučení.
Ráno po snídani jsme si odnesli všechny věci do “herny”, naposledy jsme naložili lyžařské vybavení do autobusu, přejeli jsme do Andělské Hory a absolvovali poslední rituál kolem lyžování – nazout lyžáky, zacvaknout lyže, zařadit se do zástupu k turniketu a vyjet a sjet si několikrát Annaberg.
Počasí se behem noci velmi pokazilo, foukal ledový vítr, do toho pršelo, sněžilo, mrzlo, až praštilo. Takže jsme tak trochu i přivítali to, že jsme lyžovali pouze dopoledne.
Cestou ze Ski Annaberg jsme se zastavili v půjčovně lyží, kde jsme veškerou výbavu celé výpravy vrátili a upřímně jsme se těšili na teplou polévku a vydatný oběd a také na … rodiče, kamarády a cestu domů.
Dovolím si však jeden povzdech. Na závěr lyžáku jsme zjistili, že děti nevědí, neznají, co je to UKLIDIT SI. Ve vyklizených pokojích zůstal neuvěřitelný nepořádek v podobě papírků od bonbónů, obalů od sladkostí, rozdrobených sušenek, nedojezených zásob. 🙁 Jediná možnost, jak zajistit, aby byl pořádek, postavit se do dveří pokoje jako dráb a dávat pokyny. A co ještě hůře?! Děvčata po sobě neumí uklidit použité hygienické potřeby. Zdá se vám to nechutné?! Nám také. A vážně jsme se zastyděly, když nám paní pokojská popisovala, jak vypadala koupelna slečen. 🙁
