Dnes jsme se spolu s dalšími třídami nižšího stupně setkali na besedě se dvěma vozíčkáři, kteří nam velmi otevřeně řekli, jak se dostali na vozíček, který je jim již trvale souzen.
Oba tito muži byli do svých dospělých let zdravými chodícími lidmi. Na vozíček jsou připoutání díky své nepozornosti, nedbalosti. Se svým osudovým životním příběhem – úrazem, nás oba pánové seznámili. Pán v zelené mikině oslavoval ukočení školy ve svém domě. S kamarádem ho v jednu chvíli napadlo, že se vykoupou na zahradě v bazénu. Skočil šipku , plaval pod vodou a lehce narazil do protější stěny bazénu a……. poranil si krční obratle a hlavně přerušil míchu. Od této chvíle byl 16 měsíců v nemocnici a následně na rehabilitacích. Je ochrnutý od prsou dolů již 11 let.
Pán v modré mikině se těžce zranil při pádu z 10ti metrů. Před pádem rád lezl po skalách a svůj um horolezectví využíval i v práci, kdy horolezeckou metodou opravol, natíral, úmýval výškové komíny, budovy, okna. V osudný den byl opět v práci opravoval střechu. Po slezení si uvědomil, že něco na té střeše neuděl, ale zároveň spěchal domů. Rozhodl se, že se k té práci vráti hned a dokončí ji, ikdyž byl celý den na sluníčku a hodně unavený. Toto rozhodnutí se mu stalo osudným. Z nepozornosti se neuvázal na laně jak správně a bezpečně měl. Po pohybu ve výšce se nenadále nezajištěné lano rozvázalo a pán spadl dolů. V nemocnici a na rehabilitacích strávil také tok a půl. Na vozíček je připoutaný dlohých 31 let.
Oba muži naše děti seznámili s jejich pohybem v momentálním životem. Jak se takovému životu museli učit, jak je jakákoli překážka velmi náročná. Jak museli svému hendikepu přizpůsobyt dům, auto, zaměstnání.
