V úterý 15. září 2026 nám počasí ukázalo svou nejmilejší tvář. Slunce svítilo, teploměr přál pobytu venku, a tak nebyl důvod sedět ve škole. Sedmáci proto vyrazili hned ráno ke Svinnému potoku, kde je čekalo dopoledne plné her, smíchu a nejrůznějších výzev.
Na začátku jsme si ověřili, že spolupráce není jen slovo z učebnice. Při aktivitě „Uzel“ se z žáků stala jedna velká lidská spleť, která musela přijít na to, jak se rozmotat bez použití nůžek. Některé pokusy připomínaly spíše moderní tanec, ale nakonec se všem podařilo zvítězit nad zamotanými končetinami.
Následovalo tiché řazení podle výšky, abecedy křestních jmen nebo data narození. Ukázalo se, že domluvit se bez mluvení je někdy složitější než se zdá. Přesto si s tím všichni poradili na jedničku.
Velký úspěch slavila také hra Kámen, nůžky, papír. O chvíli později přišla na řadu pantomima. Žáci pomocí mimiky a gest předváděli různé situace z papírků. Občas nebylo úplně jasné, co představují, ale o smích rozhodně nouze nebyla.
Po těchto hrách, při kterých dostaly zabrat nejen nohy, ale i hlava, začaly se ozývat první hladové žaludky. To byl jasný signál, že nastal čas rozdělat oheň, pustit se do opékání špekáčků a nabrat tak energii na závěrečnou část programu.
Závěr patřil týmové výzvě s názvem „Postav, co nejvyšší věž z přírodnin“. Ve třech skupinách dostali žáci 20 minut na to, aby z větví, listí, trávy a dalších přírodních pokladů vytvořili stavbu sahající co nejvýše k nebi. K vidění byly architektonické skvosty, odvážné konstrukce i stavby, které se statečně držely až do posledních sekund časového limitu. Sluníčko svítilo, špekáčky chutnaly a dobrá nálada nás neopustila ani na cestě zpět. Když jsme na konci dne hodnotili, jak se nám dopoledne u Svinného potoka líbilo, odpověď byla jednoznačná – byl to skvělý den. A zatímco někteří si odnášeli hlavně zážitky, jiní ještě dlouho vzpomínali na své nové kamarády, kudlanku, housenku nebo cvrčka, kteří se stali nečekanými hvězdami celého dopoledne.
