Čas letí jako voda a našim deváťákům se pobyt na škole krátí opravdu hodně rychle. Bohužel nás potkala nemilá situace a nejstarší žáci na škole měli svůj závěr školní docházky poměrně komplikovaný. Ale jsem velice ráda, že vše společnými silami dokážeme vždy vyřešit. Zvládali jsme podávat přihlášky, připravovat se na přijímačky, učit se na dálku, a proto si za odměnu zasloužili pořádný poslední školní výlet. A jaký to vlastně byl výlet???
V pátek jsme se sešli na vlakovém nádraží v Jindřichově a vydali se na dloooooouhou cestu (až do Vlčkovic v Podkrkonoší – do tábora Bokouš). Nikdo netušil, co nás vlastně čeká. Ale vzhledem k našim povahám, nás toto nevědění nemohlo nějak rozhodit. Dokonce ani cesta vlakem, časté přestupy a výluky na trati nás netrápily a nálada byla fantastická.
Když jsme dorazili do Vlčkovic, přesunuli jsme se do tábora, kde jsme se ubytovali a přivítali jsme se s úžasnými instruktory. Hned první aktivita nás nadchla a věděli jsme, že se další den máme na co těšit. Páteční večer jsme zakončili večeří (opékáním špekáčků) a zpíváním písní u ohně.
Nebudeme si nic nalhávat, výlet jsme si přijeli opravdu užít. Proto jsme si vychutnávali každičkou chvilku. Jen to vstávání bylo opravdu náročné. Budíček se dětem vůůůůůbec nelíbil a to, že se je snažila budit jejich oblíbená třídní učitelka, to neocenili už vůbec 🙂 🙂 🙂
Všechno zachránila výýýýýborná snídaně a mohl se zahájit neskutečný program. Nejprve jsme potrénovali pamět, když jsme se učili básničky. Potom jsme se vydali do lesa na orientační běh, ze kterého si hlavně někteří odváží zážitky na celý život. Sice se nemůžeme podělit s ostatními, protože běhat v dešti po lese s mobilem a pořizovat důkazy se nám zrovna nedařilo. Ale zažít pád rovnou dvou učitelek (jedné do bahna a vody, druhé do pole), být přepaden srnkou … Na to se prostě nezapomíná. A to jsme stále byli jen v dopoledním programu. Když se všichni našli a úspěšně se vrátili do tábora, doplnili si zásoby energie u oběda a šlo se na další aktivity. Tentokrát jsme se pustili do soutěžení, kdy o běhání na kluzkém povrchu a pády nebyla nouze. Šli jsme do toho až tak naplno, že potom byla potřeba umýt se “čisté” vodě. Abychom trošku ulevili nohám, šli jsme se proletět na lanovku 🙂
Zdá se vám, že jsme toho už teď stihli hodně? A to ještě ani zdaleka nekončíme … Stihli jsme si zastřílet z luků, šípy jsme na sebe pouštěli zcela nemilosrdně 🙂 A nakonec přišla třešnička na dortu. Poslední aktivita celého výletu. Všichni jsme měli po dlouhou dobu zavázané oči, více jako hodinu jsme nemluvili, neskutečným způsobem spolupracovali a absolvovali opravdovou zážitkovou hru. Beze slov jsme se brodili vodou, bahnem, lesem, do kopců, překonávali různé překážky a nástrahy až jsme se zdárně zachránili 🙂
Celý den plný akce, napětí, zábavy, kolektivního smíchu a podpory jsme zakončili opět u ohně a zpěvu písní. Unaveni jsme zalehli do spacáků a odpočívali před náročnou cestou domů.
Ještě nám však zbývalo celou akci vyhodnotit… Proto jsme se opět po náročném buzení sešli a o celém našem snažení si popovídali.
Chtěla bych poděkovat panu učiteli Ranostajovi, že nám zajistil takový fantastický výlet. Dále patří obrovské poděkovaní Pepovi Kholovi a celému jeho týmu za úžasnou atmosféru, profesionální přístup a vše co si pro nás připravili. Bylo to naprosto dokonalé. Samozřejmě také děkuji paní učitelce Zábranské, která je vždy skvělá opora a do všeho jde s úsměvem.
A obrovské poděkování patří deváťákům. Před nimi smekám pomyslný klobouk. Protože jsou opravdu výjimeční, do všeho šli naplno, nezastavilo je vůbec nic, počasí je nemohlo rozhodit, vzájemně se podporovali, udržovali si dobrou náladu a byli prostě nejlepší 🙂 🙂 Už teď se mi po nich stýská a vím, že mi budou chybět …
Výlet utekl, my jsme se rozloučili a už nezbývalo než se vydat směr Jindřichov. Takže hurá domů. Ale aby to nebylo tak snadné, potkalo nás zpoždění, takže nám ujel vlak, počkali jsme si nějakou tu hodinku na nádraží. Ale i tak jsme to všechno zvládli a unaveni, ale plni dojmů a zážitků na celý život jsme se dostali až domů.
