Je pondělí ráno, plán je jasný. Vydatně se nasnídat, vzít si věci, pořádně se obléknout a vydat se na svah.
Po řádném poučení přišla ta dlouho očekávaná chvíle… Nazout jednu lyži, ano, jednu… zkusit chodit, bruslit, zvedat nohu,… k tomu nazout druhou lyži, postavit se, spadnout, otočit se, vystoupat, rozdělit se do družstev a hurá na to.
První skupinka se vydala na velký vlek. Začala trénovat styl, správné držení těla, spolupráci a všichni členové společně sjížděli jeden kopec za druhým.
Ostatní se vydali do školičky na pás (Ono stoupat do kopce je přeci jen namáhavé, už jste to někdy zkoušeli?). Nejednou padla věta: “Paní učitelko, to nejde. Já se to neunaučím. Bolí mě nohy. … ” Párkrát se rozjet, zjistit, co ty lyže vůbec dělají, jak se chovají. A … chtělo to trochu trpělivosti (někdy trochu více trpělivosti) a lyžujeme. VŠICHNI! Zvládáme pluhovat, zastavit, zrychlit a zase zpomalit. Lyžujeme s úsměvem na tváři.
Po návratu na penzion máme chvilku pro sebe, oběd, věčeři,… a tradičně společné aktivity. Zahájili jsme souboj družstev – letos nesoutěží dívky proti chlapcům, ale páťáci proti sedmákům (je nás stejný počet). První aktivitou bylo pexeso (protikladné a zvukové). Zápolení přineslo jeden bod páťákům.
… po aktivitách večerka a přání dobré noci.
