Našim deváťákům zbývá do slavnostního předání závěrečného vysvědčení pouhých 11 dní.
Písemné práce mají již za sebou, a tak jsme si tyto poslední dny školního roku zpříjemnili výletem. A jakým! Doslova adrenalinovým!!!
Brzké vstávání některým malý problém činilo, ale vzápětí bylo vyváženo skvěle strávených dnem, který dal všem na ranní sraz na nádraží zapomenout.
Cesta vlakem nám utekla, až se nechce věřit, velice rychle, před devátou jsme už vystupovali na hlavním olomouckém nádraží, koupili jsme jízdenky na tramvaj a hurá směr Lanové centrum PROUD. Nikdo z nás netušil, co přesně od tříhodinového programu očekávat. Pocity byly smíšené… Co tam vlastně budeme dělat?
U vstupu se naší třídy ujala sympatická mladá instruktorka, která se nám po celou dobu programu věnovala skutečně profesionálně. Po malé a vtipné rozcvičce jsme se naučili nasadit lezecké úvazky a protáhli jsme se na tzv. nízkých překážkách. Až poté jsme mohli vyrazit na ty opravdu adrenalinové.
„To je v pohodě, to není vůbec vysoko!“ „Já tam nevlezu!“ Podobné názory při pohledu do výšky na jednotlivé trasy zněly ze všech stran. V areálu bylo kromě nás odhadem dalších 10 škol, avšak díky skvělé organizaci si navzájem nikdo nepřekážel.
Následovala instruktáž jištění. A zde šlo veškeré „machrování“ stranou. Všichni se chovali nadmíru zodpovědně a nebrali výuku jištění na lehkou váhu.
Netrvalo dlouho a šlo se na věc. Brzy jsme zjistili, že pohled tzv. ze země se od toho „v oblacích“, dá se říct, „lehce lišil“. Tep nám vzrostl na 200, ale i ti s největším respektem k tomuto sportovnímu výkonu se nenechali dlouho přemlouvat a zvládli jištění i lezení na obří jedničku. Mnozí překonali snad poprvé v životě sami sebe a právem mohli být na sebe pyšní!
Největším zážitkem v tomto areálu byla stoprocentně obří houpačka, u které se zatajoval dech. Velký obdiv si zasloužila především Klára.
Tři hodiny utekly jako voda, následovala malá pauza na převlečení a občerstvení v místním bufetu, nechybělo ani šampaňské, samozřejmě nealko.
Nic naplat, museli jsme se s lanovým centrem rozloučit a vydat se směr Laser mánie, kde jsme měli objednané dvě „střílečky“. Volba týmů byla jasná – kluci proti holkám, hezky 6 na 6! Dotaz „Na co vlastně máme ty ručníky?“ byl všem velice rychle zřejmý. Kdo ještě nebyl unaven z lanáče, měl jistotu, že laserovka to jistí.
Z posledních sil jsme se byť znaveni, ale šťastni, vydali na tramvaj směr OC Šantovka. Zde jsme si dali malý rozchod, nakoupili dárečky, zašli si na něco dobrého, prostě si udělali radost, abychom se mohli v půl páté sejít na smluveném místě a přemístit se na hlavní nádraží.
Čekalo nás 2 a půl hodiny ve vlaku, které nejeden z nás využil ke spánku. Ještě že byl pátek a víkend před námi!!!
Děkuji deváťákům za úžasný společně strávený den a paní učitelce Janě Houdkové za doprovod a nápomoc při akci.
p. uč. Lozertová
