Páťáci se v badatelském kroužku toulali přírodou a ověřili své vědomosti prostřednictvím hry, která se na první pohled zdála jednoduchá, avyšak její “zákeřnost” se projevila až ve chvíli, kdy se do ní skutečně ponořili. Čekalo je totiž hrací pole, figurky, kostky a políčka se zdánlivě lehkými úkoly.
Poté, co se pevně určilo pořadí hráčů a každý si zvolil svou barvu figurky, očakávalo se, že hru skončíme dříve, než řekneme šve. Jenže opak byl pravdou. Do cíle dorazili první hráči až po hodině a půl těžkého zápolení s vědomostními úkoly, které byly doplněny úkoly na fyzickou zdatnost.
No řeknětě sami, kolik znáte různých druhů zeleniny zelené barvy? A pozor, když už někdo před vámi zeleninu jmenoval, už ji nemůžete použít a vracíte se zpět dle doplňujícího pokynu.
Udělat pár kliků, dřepů, poskoků,… nebylo zdaleka tak těžké, jak hodit číslo 6 na kostce.
A když už to vypadalo, že máte vyhráno, stáli jste ve frontě před cílem, a čekali jste, až vám padne na kostce přesný počet puntíků.
Nasmáli jsme se neskutečně. Zjistili jsme, že hra nebyla vůbec tak jednoduchá, jak se zpočátku zdála. A domluvili jsme se, že si podobnou hru vytvoříme, až nám nebude přát počasí a nebudeme moci zase vyrazit do přírody.
