V úterý 18. června jsme se konečně dočkali. Sbalili jsme si batůžky a vyrazili jsme na výlet. Kdo? No přece my, čtvrťáci a páťáci. Celá škola už výlety měla za sebou, ale počasí neměli nic moc. Nám se čekání vyplatilo. Měli jsme překrásné počasí. Od rána bylo teploučko.
Sešli jsme se v 7 hodin ráno na vlakovém nádraží. Náš vláček byl téměř prázdný, takže jsme si mohli vybrat místečka podle libosti. Z Jeseníku, kde jsme přesedali, jsme měli pro sebe dokonce kupé.
Ramzová nás přivítala se vší parádou. Lanovkou jsme jeli nejenom na Čerňavu, ale i na Šerák. Byla to paráda. Nikdo z nás se nebál. To je co říct, protože lavečky lanovky jedou v dvacetimetrové výšce. Když jsme najížděli na vztyčný sloup, tak to pořádně drncalo. Bylo tak teplo, že jsme vůbec nemuseli vytahovat větrovky.
Na Šeráku byl překrásný výhled do okolní krajiny- viděli jsme až do Jeseníku. Zazvonili jsme si na starodávnou zvoničku pro štěstí (každý si něco přál). Plnili jsme různé úkoly, učili jsme se pozorně dívat kolem sebe, vidět věci, kterých si normálně ani nevšimneme.
V poledne znovu na lanovku(ta panorámata- úžasné) a šup dolů na minikáry.
Představte si, jeli jsme všichni. Několik z nás muselo překonat obavy, které z jízdy měli. Nakonec se nám to tak zalíbilo, že jsme na minikárách utratili téměř celé kapesné.
Kromě minikár jsme dováděli na multifunkčním hřišti (prolézačky, kolotoč, houpačky, trampolína).
Samozřejmě jsme neošidili ani svůj žaludek. To bylo dobrot a lákadel. Pizza, hamburger, langoš, 50 druhů nanuků, pití, různé sladkosti.
Ve čtyři hodiny sluníčko zalezlo za první mrak, ale nám to nevadilo, protože byl čas na návrat domů. Sotva jsme nastoupili do vlaku, celé nebe se hrozivě zatáhlo a ve vlaku byla tma jako v tunelu.
Začali jsme zpívat a vydrželi jsme s písničkami až do Jindřichova, kde už na nás čekali naše maminky a tatínci.
Výlet byl báječný a my jsme byli všichni moc hodní.