Protože je před námi v letošním roce úkol, který se týká vybavenosti naší školní zahrady, vyzvaly jsme děti k pomoci při jeho řešení, abychom tak vyhověly zejména jejich přáním a potřebám. Nejprve se samy rozpovídaly o tom, jak si na zahradě hrají a co je při hrách baví nejvíce. Dozvěděly jsme se, že chtějí jezdit na koloběžkách, houpat se, skákat z výšky, hrát na schovávanou, „ lozit nahoru“, šplhat a pozorovat kamarády z rozhledny. Jako učitelky můžeme samy potvrdit, že u těch nejmenších je největší zájem o pískoviště, ale i tyto malé děti se spolu se staršími kamarády rádi pouštějí již do odvážnějších her. Na naší zahradě pro ně v současné době chybí zejména vahadlové houpačky a sestavy, kde by si mohly vyzkoušet šplh, přitahování či ručkování, pohyb ve vyšší rovině a na balančních prvcích, prolézání a zdolávání různých stěn a překážek. Svou představu výtvarně zpracovaly a my k jejich postřehům dodáváme několik dětských otázek:
„Paní učitelko – proč tu nemáme lavičky, proč nejíme venku, kam mám dát kapesník, když tu není koš, proč tu není střecha, proč se nemůžeme houpat, proč nemáme domeček …“
Naší společnou představou je zahrada bezpečně oplocená, která by poskytla díky novému zastřešení stín nad pískovišti i na ploše před školou, kde by děti mohly za vhodného počasí využít sety k sezení při stolování. Velkou nevýhodou je nedostatečný prostor pro úložiště hraček a v tomto případě by naše potřeby vyřešil zahradní domek, kde by bylo uloženo potřebné vybavení a běžně používané hračky. Balanční prvky s lany a šplhací sestava by byly pro naše děti novinkou a zároveň splněným přáním.
