Páťáci se ve čtvrtek 14. listopadu zcela nevědomky vrhli do „projektování“. I přesto, že se říká: „Co je šeptem, to je čertem.“, začalo všechno šeptandou – tedy tichou poštou. Každý se snažil najít 5 slov – indicií, podle kterých měl najít téma našeho dne.
Poté přišla práce s nepojmenovanou básničkou, ze které vypadlo chlapecké jméno. To jsme měli poznat díky textu, což se většině podařilo. Nastala však úsměvná chvíle, kdy byl na onoho bílého koně, který má přivézt sníh, posadili Václava. 🙂
Rozdělili jsme se do skupinek a pracovali s komiksem – ten byl však rozstříhaný a vážně nám dal zabrat. Každé skupince se podařilo najít počátek a konec děje, ale uvnitř nás to hodně mátlo. Nepomohly ani společné znaky, a tak se skupinky vrhly na „obrázky“ – co mají společného, jak na nich Martin vypadá,… to nám ale moc dobrým vodítkem nebylo, jak jsme při společné kontrole později zjistili.
Poslechli jsme si tedy ještě jednou celou Legendu o svatém Martinovi, tentokrát však v trochu dětštější verzi, kterou jsme porovnali s komiksem – hledali jsme, co bylo stejné v obou příbězích, nebo čím se verze lišily. Zhlédli jsme také legendu prostřednictvím krátkého videa a celá práce s textem vyvrcholila rychlou a krátkou dramatizací úryvku z příběhu – obě skupinky předvedly stejný úsek – Martin potkává žebráka, daruje mu půlku svého pláště a odjíždí na svém bílém koni.
Po přesunu do cvičné kuchyňky jsme byli plní očekávání – věděli jsme, že změna prostředí bude znamenat dobrotu. A tak se také stalo. Jenže „Bez práce nejsou koláče.“ A to doslova!!! Nejprve jsme si museli vypočítat množství ingrediencí, abychom paní učitelce říkali, co má dělat. Ta se s chutí pustila do hnětání těsta. Potom už přišla řada na nás – rozdělili jsme se do skupinek, proběhla instruktáž a my jsme se vrhli do rolování rohlíčků, které jsme plnili čokoládou nebo marmeládou. MŇAM!
A jestli někdo přemýšlí nad tím, jak jsme si zkrátili čas čekání a upečení, pak vězte, že jsme nezaháleli. Vzali jsme si nůžky, lepidla, skládanku. Ovšem… bez návodu. Zapotili jsme se, ale Martin si bílého koně skutečně osedlal.
Na závěr nás čekala výstava prací, mlsání a celý den jsme si oznámkovali.
