Rok se s rokem sešel a naši žáci měli opět možnost zhlédnout, a to již potřetí, další divadelní představení spolku ČERVIVEN, který je tvořen studenty SPŠ v Krnově pod vedením úžasné a vždy energií oplývající paní Petry Severinové. Touto cestou ji moc děkujeme a pevně věříme, že i další léta se budeme moci s našimi žáky těšit na nové a poutavé inscenace.
Kéž by se nám toto naše přání splnilo…
V pondělí 17. dubna jsme plni očekávání vyrazili, jak jinak než vlakem, směr krnovské nádraží a pak pěkně po svých svižným krokem na SPŠ. Žáci se nás cestou ptali, o čem letošní představení bude, na co že se vlastně mají těšit? „Však se dočkáte, letos vás čeká překvapení, dozvíte se vše až na místě.“
Kéž by tušili…
V 10 hodin se osmáci a deváťáci usadili a poslouchali úvodní slovo paní Petry, o čem že ta letošní „hra“ vlastně bude…
Jednoduše řečeno KÉŽ BY… Tak zní název představení, u jehož zrodu stáli samotní studenti. Nejen své vlastní dosavadní životní zkušenosti, ale také postřehy a reálné příhody ze života lidí ze svého okolí sepsali a dali k posouzení paní Petře. Té se nápad líbil, dala si tu práci a napsala k rodící se nové autorské hře scénář.
Po mnoha týdnech zkoušení byla finální podoba KÉŽ BY… „hotova“.
Se zatajeným dechem jsme všichni sledovali osudy hlavních postav, jaké spletitosti si pro ně život již v tak mladém věku přichystal a co všechno může mít vliv na to, kam se další jejich životní cesty budou ubírat.
Autorská hra o světě a pocitech mladých dospívajících lidí nás všechny nadchla, téměř hodinové představení plné zvratů, zklamání z nenaplněných očekávání, mnohdy přehnaných tužeb vlastních rodičů, představení, v němž se prolínají bolestné vzpomínky z útlého dětství se současností, nenechaly jediného z diváků chladného.
Kéž by mě máma měla ráda, kéž by byl můj vztah se sestrou lepší, kéž by věděla, že ji miluji, kéž by byl táta více spravedlivý…
KÉŽ BY… stovky nikdy nevyřčených přání ze strachu, že by se nenaplnila.
Tato inscenace se nám všem stala jakýmsi zrcadlem, viděli jsme v ní sami sebe, své vlastní životy, své vlastní starosti, bolesti, obavy, své úzkosti.
Děkujeme hercům, že nás přivedli k tomu, abychom se nad sebou samými zamysleli, abychom hledali ve svém nitru odvahu alespoň „něco“ ve svých životech změnit, že je potřeba nebát se rozhodnutí a hlavně BÝT ZODPOVĚDNÝ ZA SVŮJ VLASTNÍ ŽIVOT A BUDOUCNOST.
p. uč. K. Lozertová
