Projektová výuka
Konec školního roku se nezadržitelně blíží, závěrečné práce máme úspěšně napsány. Venku je krásně a díky ochotě a vstřícnosti pana Karla Kostky z Petrovic se podařila zrealizovat úžasná projektová výuka pro žáky 8. ročníku. A kde? Pan Kostka, milovník koní, věnoval celé čtvrteční dopoledne 18. 6. 2026 našim žákům. V Petrovicích se stará o 4 vlastní koně, Pinu, Partyho, Kentaura a Pikola a ustájenou kobylku Šárku.
I když čtvrteční ráno nevypadalo z pohledu počasí úplně slibně, nakonec se zamračené nebe umoudřilo a my si mohli výjimečný zážitek naplno užít. Strávit několik hodin ve společnosti koní na nás působilo jako dokonalý a účinný odbourávač stresu. A to jsme přece chtěli. Pečovat o vlastní nitro je obzvláště v dnešní době poměrně důležité. Psychohygieně málokdo přikládá takový význam, jaký si zaslouží, jsme ve spěchu, stresu, nepohodě, což se následně odráží především na našem zdraví.
Co jsme všechno zažili a naučili se? Přistupovat ke koním s respektem, vykartáčovat je, mimochodem to jim bylo neskutečně příjemné, a pozor – někteří z nás si vyzkoušeli také vyčistit kopyta. Kdo nemá takovou věc tzv. v ruce, byl překvapen, že nic jednoduchého to ale není! Zhlédli jsme, jak koníka správně osedlat a hurá do kolbiště! Ale vlastně ještě ne… Dříve než jsme sami na toho skutečného koně mohli usednout, čekala nás teoretická průprava na koníkovi dřevěném. Jak se rozjet, zastavit, zabočit…
Konečně, dočkali jsme se! Ale jak se dostat do sedla? Kterou nohu, kde se držet. Nálada panovala uvolněná, přátelská, nápomocná…zasmáli jsme se. Pino, vlevo…ale ona mě neposlouchá! Čerstvá tráva a kytičky měly přednost. Adélka měla smůlu. Pina a Party, dva koníci, s kterými jsme zapomněli na každodenní starosti, stresy, smutné nálady, zcela jsme se odpoutali od toho všedního, běžného. A to se povedlo.
Čas je relativní, i když řada z nás chtěla s koníky ještě přeci jen chvíli být, museli jsme se rozloučit. Za odměnu dostali od naší Nelči mrkvičku a jablka. A taky jsme přiložili ruku k dílu. Koně…to není jen radost, ale také starost a péče. Pomohli jsme v rámci možností vyčistit stáje.
A na závěr si sednout k ohni, opéct špekáčky, povykládat zážitky a „Paní učitelko, můžeme příští rok zase?“ Uvidíme…
Panu Karlu Kostkovi patří ještě jednou obrovské díky za trpělivost, vstřícnost a čas, který našim dětem věnoval. Díky patří rovněž paní Alence z Janova, která byla po celé dopoledne nám všem nápomocna.
p. uč. Kateřina Lozertová, 21. 6. 2026
