Čtvrťáci se ve velkém stylu vrhli pod pokličku nadcházejícího státního svátku – Den vzniku samostatného československého státu, tedy 28. říjnu roku 1918. Prostřednictvím tohoto významného dne se vrhli na rozvoj čtenářské gramotnosti – četli, usuzovali, předvídali, komentovali, zaznamenávali, vysvětlovali, pracovali podle předem daných postupů, popisovali,… prostě a jednoduše se ani na chvíli nezastavili. S čím vším se čtvrťáci potýkali ve skupinkách, dvojicích, jednotlivě?
Nejprve dostali za úkol přinést si něco bílého, červeného a(nebo) modrého. Poté vstoupili do třídy, která hlála stejnými barvami – mohli tedy zapřemýšlet nad tím, co je čeká. Většina z nich tipovala, že si budeme o něčem povídat, možná si zahrajeme nějakou hru, nebo …
První lekce začala úryvkem neznámého textu, kterému jsme měli vymyslet název a přepovědět, jak bude děj asi pokračovat. Protože pejska a kočičku důvěrně všichni známe, věděli jsme, že děj bude určitě zajímavý. Začalo to tak, že se pejsek s kočičkou pídili po tom, že je 28. října státní svátek, ale oni nemají žádné prapory k vyvěšení. My jsme předpověděli, že si prapor vyrobí, najdou ho gtřeba na půdě, nebo někde vezmou. Poté jsme zhlédli zfilmovanou ukázku a zjistili jsme, že ho dostanou zadarmo, když si něco koupí. Nad tímto jsme se pozastavili, protože když si musím něco koupit, nedostanu přeci nic zadarmo!
Další krok, který nás čekal, bylo zaznamenat informace z videoukázek o vzniku ČSR. Rozdělili jsme se do tří skupin pomocí vybraných kapitánů. Každá skupinka dostala za úkol sledovat jeden okruh informací, které zaznamenali na připravený arch papíru. Následoval rozbor zapsaných informací a svůj prostor dostal také papír s názvem “ZAUJALO NÁS” – ten nás společně s myšlenkovými mapami provázel celý den.
Protože jsme se dozvěděli, že Československá republika vznikla po rozpadu Rakousko-Uherska, zajímalo nás, kde se vůbec R-U nacházelo. Dostali jsme proto pracovní list a pomocí indicií jsme vybarvili jednotlivé země, které se rozpadem Rakousko-Uherska po první světové válce osamostatnily. Jak na tom bylo Československo, to jsme se dozvěděli prostřednictvím dalšího pracovního listu s hřebenovkou. Všechny potřebné informace jsme se dočetli v článku zmíněného pracovního listu.
V mezičase jsme se mezi jednotlivými pracovními listy věnovali myšlenkové mapě a společné tvorbě, ke které jsme potřebovali již dříve avizované věci v barvách republiky. Základ položila paní učitelka, my jsme na ni měli navázat. Po chvíli nám došlo, že …
Ano, z poskládaných věcí jsme složili státní vlajku, tím jsme vlastně nakousli další část, která již byla připravena. Utvořili jsme dvojice, dostali jsme popis – popis něčeho, co jsme měli nakreslit. Nikdo z nás si ale nepřečetl celý popis, takže si nikdo z nás nepředstavil, co bude asi výsledným dílem. Když jsme se na svá díla koukli v porovnání s tím, co mělo vzniknout, hooooodně jsme se nasmáli 😀
… a také jsme se v jednom z videí doslechli o “hlídacích psech”. A tak jsme si mezi sebou zvolili jednu šéfredaktorku, které se potřebovala dozvědět potřebné informace. My ostatní jsme se stali hlídacími a vlastně i hledacími psy. Po třídě se nám totiž rozsypal pytel plný informací. My jsme si je přečetli, měli jsme si je zapamatovat a přijít je nadiktovat paní šéfredaktorce. Ufff… to ale byla fuška. Mnozí jsme zjistili, že si nedokážeme zapamatovat ani krátkou větu 🙁
Po zpravodajské službě jsme se proměnili na návrháře. Přečetli jsme si text československé hymny, ten jsme rozebrali, a poté jsme se mohli rozhodnout, zda budeme novou vlajku kreslit, nebo jestli ji popíšeme. Všichni jsme se vrhli na kresbu. A dílo se opravdu mnohým vydařilo.
Na závěr jsme si na památku vyrobili minilapbook, jehož výroba nebyla zdaleka tak jednoduchá, jak na první pohled vypadala. Měli jsme pracovat jednotlivě podle popisu, ale protože nebyl příliš přesný, raději jsme pracovali společně krok za krokem. Shrnuli jsme své poznatky v alfaboxu, zaznamenali jsme své postřehy prostřednictvím pětilístku a na závěr jsme vyhodnotili, která aktivita nás bavila nejvíce.
Suma sumárum … bylo to náročné, ale fajn!
