V přírodovědném kroužku jsme využili pěkného počasí a vydali jsme se s mladými nadšenci do přírody, abychom se podívali, jaké změny si pro nás “matička Země” na jaře připravila.
Každý dostal průvodní list s pokyny a úkoly, které měl splnit. Přišli jsme na to, že když se člověk opravdu zastaví, zamyslí a podívá se na přírodu kolem trochu detailněji, uvidí něco, co běžně, tedy letmo, na první pohled není vidět.
Zopakovali jsme si, že není kámen jako kámen. Většina z nás si totiž v rámci plnění úkolu “dotkni se velkého kamene” sáhla na cihly a betonové výplně děr, proto z úst naší vedoucí zazněla otázka: “Opravdu se dotýkáš kamene?” Jakmile jsme se zamysleli, uvědomili jsme si, že jsou po pozůstatky lidké činnosti a opravdu se o žádný “kámen” nejedná.
Pojmenovávali jsme vše, co kolem nás momentálně kvete. A víte, co jsme vůbec netušili? Kolik pylu se schovává v jedné dorůstající smrkové šišce.
Po splnění úkolů jsme se přesunuli na panelovou plochu nedaleko školy, abychom si utvořili přírodní mandalu. Někteří z nás sbírali a nosili, co jim padlo do oka. Jiní se po hlavně vrhli na vlastní tvorbu.
A poté nás čekal záverečný a zároveň netradiční úkol dne. Vylosovali jsme si každý stručný popis živočicha žijícího v našich podmínkách a mohli jsme si vybrat: Buď napíšeš tomuto živočichovi dopis, nebo s ním sepíšeš rozhovor. Podmínkou ale bylo, že obojí musí vycházet z informací, které jsme se dočetli z vylosovaných karet.
