Všechno to uteklo jako voda. Naši deváťáci mají za sebou povinnou školní docházku. Není to tak dávno, co chodili do mateřské školy a už jsou z nich úžasní mladí lidé. Čtvrtek 25. června 2020 se zapíše do dějin jindřichovské školy, protože právě v tento den se s ní deváťáci loučili. Naposledy jim zaznělo zvonění, naposledy si všichni sešli schody, které museli nespočetněkrát vystoupat, aby se ve třídách něco naučili.
I v této nelehké situaci nás čekalo slavnostní předávání vysvědčení. Tentokrát jsme se potkali ve společenské místnosti nad knihovnou. Žáci i hosté si poslechli milá slova pana starosty a paní ředitelky. A nechybělo ani pár slov třídní učitelky.
Ty 4 roky na druhém stupni byly plné zážitků, dobrodružství, smíchu, někdy i komplikací, starostí, problémů. Ale důležité je, že jsme společně vždy všechno zvládli. Ještě jednou bych chtěla “mým dětem” za všechno moc poděkovat. Jak jsem již řekla, přirostli jste mi k srdci a navždy v něm zůstanete, navždy zůstanete mými dětmi.
Loučení na obci se samozřejmě neobešlo bez slziček a emocí. Vždyť deváťáci jsou výjimeční a opravdu jedineční. Ještě teď, když si čtu váš proslov, o slzy není nouze.
Rozloučili jste se se základní školou, ale vzpomínky a hlavně přátelství nám zůstanou napořád. Mám vás opravdu ráda. Proto neříkám sbohem, ale na shledanou (a to určitě velmi brzy 🙂 )
