Svatý Václav nás provázel skrz na skrz různými předměty. Začali jsme v matematice, kde čtvrťáci obdrželi pracovní list ve dvou různých obtížnostech – při vypočítání příkladů dosazovali ke každému výsledku správné písmeno, ze kterého jim vyšla čtyři slova. Tato slova měli seskládat do srozumitelné věty a zároveň se měli zamyslet nad tím, co věta znamená, případně kdo jí mohl prohlásit. Na tabuli jsme zapsali typy. Vzhledem k tomu, že se aktivity odehrávaly po státním svátku Svatého Václava. K tomuto nápadu je také dovedly připravené indicie, které měly předloženy: koruna, meč, případně dýka, kůň, Praha, brnění, dvacetikoruna.
Před další aktivitou žáky čekal krátký kvíz, ve kterém si vyznačovali odpovědi – co o Václavovi ví.
Poté jsme se ponořili do čtení krátkého textu, kterou završila pohybová výzva – běhací kvíz. Žáci na základě přečteného textu odpovídali na otázky a správné odpovědi si zaznamenali do připravené mřížky. Kvíz byl rozmístěn po chodbě našeho patra – pokyn zněl: POHYB, ALE POTICHU! Žáci hledali odpovědi, následovně opět složili tajenku.
Prostřednictvím pětilístku jsme shrnuli osobnost Svatého Václava a porovnali jsme jeho vlastnosti s bratrem Boleslavem I.
Závěrečnou aktivitou, která měla potvrdit čtenářskou gramotnost a zároveň nás nabádala k umělecké gramotnosti, byla umělecká činnost – kresba Svatého Václava dle psaného popisu. Zde vzniklo několik velmi různých podob Svatého Václava – od milého, přes krutého, přísného, svalnatého, dlouhého, usměvavého muže v brnění nebo honosném oděvu.
Jako nejlépe ohodnocenou aktivitu žáci označili kresbu, nejhorší, případně nejtěžší pro ně bylo odpovídání na otázky na základě čteného textu, byť byly otázky kvízového charakteru (vždycky měli možnost odpovědi A, B, C) a zároveň měli stále u sebe text, se kterým mohli pracovat, ve kterém si mohli správnou odpověď kdykoli vyhledat. Tuto cestu jim radila i paní asistentka, prakticky nikdo z žáků toho pořádně nevyužil, a tak se tedy opravdu stalo, že šifru správně nikdo nevyluštil.