Třeťáci se začínají v prvouce zabývat rozdílem mezi věcmi, které vytvořila sama příroda a tím, co si vyrábí pro svou potřebu člověk. První kapitolu o látkách a jejich vlastnostech jsme pojali pozorováním. Pozvali jsme si paní učitelku Halířovou, která s sebou přinesla “nějaké věci”, které jsme viděli poprvé, proto nás s nimi hned seznámila – přinesla lihový kahan, zkumavky, Petriho misky, lupy, skleničky, sůl, cukr, sirky a pozorování mohlo začít.
Měli jsme připravenou tabulku a sdělili jsme si vše, co o cukru a soli víme – nic nového. Jedno je slané, druhé je sladké, obojí je bílé barvy a běžně to doma používáme. Potom jsme se dostali k tomu, že jsou to pevné látky, které ale nevypadají pořád stejně. Zvlášť, když cukr, či sůl nasypete do vody – anooo, rozpustí se. Soli to trvá trošku déle. Cukr má raději teplou vodu.
Co nás ale překvapilo:
* Cukr se po zahřátí změní v kapalinu a dokonce ZHNĚDNE!!! “Vždyť to známe, paní učitelko!” zaznělo z mnohých úst. “To je karamel. Děláme ho doma, nebo u babičky.”
* Zato se solí to ani nehne. Sůl je prostě sůl.
* Cukr a sůl vypadají pod lupou úplně jinak.
Co nás zajímá?
* Co se stane, když se do vody se solí ponoří provázek, a nechá se to pár dní “jen tak”?
Těšíme se, až si paní učitelku znovu pozveme.