ZŠ a MŠ Jindřichov, okres Bruntál

Pro prvňáky

Pro rodiče prvňáčků

Seznam pomůcek do první třídy zde:

Seznam pomůcek

Co by mělo dítě před vstupem do 1.třídy umět?
• jasně a přesně vyslovovat
• klidně a pozorně naslouchat např. předčítání pohádek
• vhodně reagovat a soustředit se na zadaný úkol
• učit se denně plnit drobné úkoly při domácí práci
• umět dohrát započatou hru, dokončit započatou práci
• po hře uklidit hračky, pastelky…
• při hře či procházce si všímalo zvířat, květin, aby umělo pozorovat změny kolem sebe
• umět pozdravit, poprosit, poděkovat
• přibližně ve stejnou hodinu vstávat, jíst, chodit spát
• umět jméno a příjmení a adresu, kde bydlí jména jeho rodičů a sourozenců
• umět se samo obléknout a převléknout a zavázet si tkaničky u bot
• umět poznávat barvy, kreslit pastelkami, malovat vodovkami, střihat z papíru
• umět společně zazpívat písničky, přednést básničky, říkanky
• umýt si před jídlem ruce, použít toaletu

Je přirozené, že i dítě, které se do školy těší, pociťuje zároveň trochu obav. Je na rodičích, aby případné strachy citlivě vyvraceli, dodávali odvahu a podporovali radostné očekávání. Nejvíce svému prvňáčkovi pomůžete, když odstraníte hlavní zdroje obav a tou je nejistota a strach z neznáma. Můžete mu například vypravovat, jaké to bylo, když jste šli poprvé do školy vy. Vynechejte však špatné vzpomínky (vaše dítě neuklidní, když se dozví o pohlavku od nervózní učitelky, že jste se ve škole počůrali, protože jste nenašli záchod, že vám soused snědl svačinu a počmáral slabikář), nevytahujte se (já byl větší hrdina a nebál jsem se jako ty). Naopak se svěřte, že i vy jste měli trochu strach, ale že to brzy přešlo (protože jste měli hodnou paní učitelku, našli jste si nové kamarády a naučili jste se mnoho nového a zajímavého – pozor na formulace budete si jen vyprávět a povídat pohádky). Největší chybou je dítě školou strašit. Řada rodičů se domnívá, že když se jejich potomek bude bát, neodváží se zlobit a pokusí se lépe učit. To je omyl. Strach ochromuje, stresuje, snižuje výkonnost, rozněcuje obrannou agresivitu, vyvolává neurotické chování (pozor na řeči typu: „Počkej, ve škole tě srovnají. Když budeš zlobit, paní učitelka tě postaví na hanbu. Spolužáci se ti vysmějí, že si neumíš zavázat tkaničky. Jestli se nebudeš dobře učit, nebudu tě mít rád).

Zvažte také, zda vašemu potomkovi opravdu nehrozí něco, proč se mu druzí mohou posmívat (obezita, nošení brýlí nebo jiná, z hlediska dětí „odlišnost“, sklízející posměch). Tady je třeba posilovat sebedůvěru svého dítěte, vysvětlit mu, že má dost kvalit, pro které si ho druzí mohou oblíbit. Zajímejte se, s kým se přátelí a proč, koho naopak nemá rád a proč, jak ho spolužáci přijímají, jaké má ve třídě postavení. Nové vztahy jsou pro prvňáčka pochopitelně náročné a každé dítě je zvládá jinak. Pokud nebude něco v pořádku, neprodleně se sejděte s vyučujícím a o poměrech mezi dětmi s ní pohovořte.

Po prvních dnech ve škole kluk nebo holčička zjistí, že místo hraní musí několik čtyřicetiminutových hodin „sedět v lavici“. Samozřejmě, že nejde jenom o sedění. Bude muset vnímat, poslouchat, pracovat, nahlas před kolektivem odpovídat. Škola je pochopitelně zaměřena víc na výkon než škola mateřská. Každé dítě od školy něco očekává. Když se pak jeho očekávání okamžitě nesplní, je zklamané, reaguje vzdorem, zlobením, odmítá do školy chodit. Důvody mohou být z pohledu dospělého banální. Paní učitelka se jinak tváří než maminka s babičkou, dítě se má učit něco, co už umí nebo co mu nejde, spolužák mu řekl něco ošklivého. Než si dítě zvykne na projevy paní učitelky, že již není středem pozornosti, protože místo deseti až patnácti dětí ve školce, jich je ve třídě jednou tolik a paní učitelka bude jenom jedna. Musí si zvyknout na řád, který musí panovat ve vyučovacích hodinách, že si již nechodí po obědě lehnout, na každodenní odpolední domácí přípravu do školy, chvilku to trvá. Každé dítě tyto skutečnosti různě snáší. Jsou děti školou nadšené, jsou děti, které rezignují a ztratí zájem a do školy chodí proto, že musejí. Najdou se i děti, které školu snáší špatně (jejich strach, obavy, nechuť, odpor se projevuje bolením bříška, hlavy, ranními průjmy). Děti si tyto problémy nevymýšlejí, nesimulují. Některé děti si zkrátka zvykají i několik týdnů. Každopádně je důležité, abyste si s malým hodně povídali a zjistili, proč se mu do školy vlastně nechce. Měli byste se pak spolu domluvit, co uděláte pro to, aby se mu do školy chtělo.

Musíte se připravit na to, že vás bude dítě hodně potřebovat. Musí mít pocit, že má někoho vedle sebe a není na všechno nové úplně samo. Měli byste si udělat čas ho vyslechnout, když přijde ze školy. Dozvědět se, co bylo, jak se mu líbilo, co nového zažilo a naučilo se.

Aby se dítěti ve škole dařilo, musí být především klidné a nestresované. Po vyučování a družině by váš potomek měl dělat něco, co jej opravdu baví, aby si od učení odpočinul. Měl by zaměstnat svoje „tělo“ (jízda na kole, míčové hry, honičky). Vyběhání na čerstvém vzduchu mu prospěje víc než sedění u televize nebo počítače.

V podvečer se dítě musí zase věnovat přípravě do školy, tedy psaní úkolů a učení.

I zde potřebuje vaši pomoc. Neznamená to, že máte úkoly dělat za něj, ale měli byste s ním při tom být a podle potřeby poradit, vysvětlit, dodat chuť zkusit znovu to, co se nepodařilo. A každopádně chválit, chválit a chválit. Chyby, neobratnosti, pomalejší chápání obtížnější soustředění naopak vůbec nekomentujte a trpělivě a usměvavě je pomáhejte překonat. Pravidelný čas a každodennost domácí přípravy se musí stát nepsaným zákonem.

I při nejlepší vůli a snaze se může stát, že se školáčkovi učení opravdu výrazně nedaří. V tom případě nedávejte vinu jemu. Na prvém místě je nejprve hledat rezervy na své straně (věnujete se dítěti dostatečně a vhodným způsobem?), pokud potíže přetrvávají, pohovořte si s učitelkou. Příčinou totiž může být nějaká porucha (dyslexie, dysgrafie, hyperaktivita, snížená schopnost soustředění apod.) nebo školní nezralost.

Desatero pro rodiče prvňáčků

  1. Každý den kontroluji svému dítěti aktovku.
  2. Pomáhám dítěti s přípravou pomůcek na další den.
  3. Kontroluji stav psacích a kreslících potřeb v pouzdře.
  4. Školní pomůcky pořídím podle požadavků školy.
  5. Zajistím pro své dítě klidné a příjemné prostředí pro přípravu na vyučování.
  6. Přípravě na vyučování věnujeme s dítětem kratší časové intervaly.
  7. Vedu dítě k pravidelné přípravě do školy.
  8. Často a v klidu si s dítětem povídám o tom, co během dne zažilo.
  9. Pokud má dítě dotazy, snažím se mu vše rozumně vysvětlit.
  10. Své dítě raději chválím za každé drobné úspěchy, snažím se vyvarovat zloby při nezdaru.

Desatero pro prvňáčky

  1. Znám svoje jméno a příjmení, vím, jak se jmenují rodiče.
  2. Umím uklidit knížky, pastelky a hračky tam, kam patří.
  3. Umím se obléknout a převléknout tak rychle, aby na mě nikdo z mých kamarádů nemusel čekat. Umím si zavázat boty.
  4. Dovedu kreslit tužkou a pastelkami, malovat barvami.
  5. Poznám červenou, modrou, zelenou, žlutou, hnědou a černou barvu.
  6. Umím vystřihnout obrázek nůžkami s kulatou špičkou.
  7. Dovedu si připravit ubrousek na svačinku, po jídle si uklidit a umýt ruce.
  8. Dovedu se zájmem a v klidu poslouchat vyprávění dospělých.
  9. Pozorně sleduji pohádky, filmy a písničky. Povídám si o nich s rodiči.
  10. Do aktovky si sám umím uložit věci, a to tam, kam patří.

Na závěr několik dobře míněných rad, které vám pomohou, aby se vašemu dítěti ve škole líbilo:

* POVÍDEJTE SI SPOLU  Měli byste vědět, jak se cítí, co se mu líbí i co ho trápí. V prvních dnech je pro něj všechno nové a cizí, takže vy jste pro něj důležitý „záchytný bod“, kterému potřebuje svěřit všechny své pocity.* BUĎTE MU NABLÍZKU Dejte mu najevo, že při něm stojíte a jste jeho nejlepší kamarád. Určitě ho ale příliš neochraňujte a stále neomlouvejte, splnit své povinnosti musí – není už miminko.* NECHTE HO V PARTĚ Pro většinu dětí je dobré, když navštěvují i družinu. Mají tak příležitost si hrát s novými kamarády.* NEZATĚŽUJTE HO Příliš mimoškolních aktivit se prvňáčkům nedoporučuje. Škola je zaměstná dost. Vyberte mu nanejvýš jeden kroužek, který ho bude opravdu bavit a zárověň si při něm odpočine od učení. Nejlepší je tělesná aktivita.