ZŠ a MŠ Jindřichov, okres Bruntál

TAJUPLNÝ SVĚT HLUBIN – celoškolní projektový den

V pondělí 11. listopadu proběhla na naší škole výuka jinak, která nás ve smíšených skupinách provedla „Tajuplným světem hlubin“ – tak se náš projektový den jmenoval.

Než naše putování začalo, rozdělili jsme se pomocí „losovátek“ (barevných víček) do čtyř skupin. Už toto rozdělení bylo pro nás velmi netradiční. Jednak z toho důvodu, že skupina čítala přibližně 30 žáků (na to opravdu nejsme ve třídách zvyklí) a jednak také proto, že byly skupiny věkově smíšené (potkali se prvňáci až deváťáci v jednom týmu). Tím se také otestovala naše schopnost spolupracovat.

Celý den byl opravdu „nabouchaný“ aktivitami, takže pokud si někdo myslí, že jsme se ulívali, neučili se a jen tak se potloukali po škole, nemá vůbec představu o tom, jak to bylo pro všechny náročné. Celé vyučování jsme se pořádně nezastavili, jediná chvíle, kdy jsme odpočívali, byla svačinová přestávka.

Co se vlastně dělo? Vím, že už jsem slovo „netradiční“ jednou použila, ale dovolím si jej zmínit ještě jednou (a věřím, že to nebude naposledy). Výuka byla totiž netradiční také v tom, že nás v jedné vyučovací hodině učil TÝM (tři až čtyři učitelé najednou). Že si to nedovedete představit?! My po pondělní výuce ano!

Každá skupinka žáků putovala během čtyř vyučovacích hodin po škole a navštěvovala speciálně zaměřené týmy učitelů, které měly před sebou netradiční úkol – předat svým svěřencům co nejvíce informací, a přitom nezapomenout, že jedni chodí do první třídy, jiní do druhé, třetí, … , páté, … deváté. A aby toho nebylo málo, ve výtvarně nás čekal netradiční film – promítalo se totiž v 3D.

Vraťme se ale na začátek. Třída 3. ročníku se proměnila ve „žraločí doupě“. Čekaly zde na nás p. uč. Houdková, Cilová, Lozertová a paní asistentka Pisková. Už při vchodu do třídy jsme nevěděli, kam se máme podívat dříve. Všude kolem nás se rojili žraloci, respektive informace a zajímavosti o žralocích, jejich zvláštnostech a mýtech. Věděli jste, že žralok lidožravý cítí kapičku krve, která je rozpuštěna ve 4,6 milionech litrů vody?! A že plavajícího člověka slyší žralok na vzdálenost až 5 kilometrů? Akční paní učitelky si připravily pexeso, zkoušku čichu, omalovánky, slovní hříčky, zajímavé průvodní slovo a mnoho dalšího. Luštili jsme také vzkaz zapsaný prostřednictvím Morseovy abecedy.

Ve třídě 4. ročníku se na nás nachystal pan učitel Kubisz s p. uč. Grossovou a Halířovou. Toto trio opravdu nezklamalo. Výrazný projev paní učitelky Grossové nás okamžitě vtáhl do veškeré problematiky týkající se znečištění vody, moří, oceánů. Práce s textem byla doplněna skládáním obrázků a bouří mozků (jinak také brainstorming). Hlouběji jsme se zabývali únikem ropy do oceánu. Přišli jsme na to, že nikdo z nás opravdu nedokáže zajistit rozpuštění ropy ve vodě (i přesto, že jsme štěrkali s připravenou emulzí o sto šest) a že ropa opravdu smrdí. Na otázku, zda bychom nechali zmizet ropu, jsme jednoznačně bez přemýšlení odpověděli ANO (co jsme ale nevěděli, že by většina z nás byla rázem nahá). Rozhodli jsme se proto, že si ropu tedy necháme, ale přáli bychom si, aby byla její těžba a zpracování ohleduplnější k životnímu prostředí (živočichové a rostliny obalené černočernou ropou, žaludky přecpané plastovým odpadem a živočichové lapení do mikrotenových sáčků nejsou totiž vůbec dobrou vizitkou činnosti lidí).

Konečně třetí tým, který se usídlil ve třídě 5. ročníku, byl tvořen p. uč. Mišanem, p. uč. Balvanovou, Schaffartzikovou a slečnou asistentkou Chvístkovou. Hlavním tématem byly oceány a život v nich. Čekala nás práce s mapou – zjišťovali jsme, co na přichystaných mapkách chybí, dozvěděli jsme se, že existuje také pátý oceán (Jižní), brouzdali jsme bludištěm, které ukrývalo názvy mořských ryb, luštili jsme vzkazy klaunů očkatých, které byly napsány na skládankách, a seznámili jsme se s pěti hlavními funkcemi oceánů, jež byly ukryty „v hlemýždích ulitách“, pojmenovali jsme také různé (nejen mořské) živočichy a určovali jsme jejich domov.

Poslední zastávka byla ve výtvarně, kde na nás čekalo promítání 3D filmu, který dal vlastně název celému našemu projektovému dni – „Tajuplný svět hlubin“. Výtvarna se proměnila ve 3D kino, každý z nás dostal brýle, zabral si místečko a film mohl začít. Někteří se pokoušeli chytit mořskou vlnu, která se na nás valila, jiní se chtěli dotknout proplouvajících ryb. Když se řekne moře, dokážeme si představit různé živočichy, rostliny, lodě (nebo jejich vraky),… málo kdo se ale zaměří na samotné dno, které je útočištěm různorodého života mořských organismů. Víte, že se na dně moře nachází les? A že je tam „dermatologické centrum“ (tedy místo, které „navštěvují“ živočichové, jejichž tělo je pokryto nežádoucími látkami a potřebují očistit)? A že se díky nadměrnému rybolovu rozpadají pod mořskou hladinou celé ekosystémy? (Lovíme totiž více ryb, než nám mohou oceány nabídnout.)

Po tomto putování nás opustili nejmenší spolužáci (tedy prvňáci a druháci, kteří byli informacemi úplně přesyceni) a na ostatní čekal úkol poslední – shrnout všechny poznatky a vytvořit společně plakát. Protože ani tato činnost nám není cizí, každá třída (ano, tentokrát už jsme pracovali tak, jak jsme zvyklí) vytvořila tematicky zaměřený plakát jakožto sladkou tečku na závěr našeho netradičního putování za krásami, ale i nástrahami moří a oceánů. (Plakáty můžete zhlédnout v prostorách šaten v hlavní budově školy).

A kde jsem byla já (Jana Zábranská)? Já jsem byla všude a nikde. Hlavně proto, abych se s vámi mohla podělit o to vše, co jsem společně s dětmi zažila a zdokumentovala.

Obrovské poděkování patří všem kolegům za pečlivou přípravu aktivit, prostředí, mluveného slova a spolupráci!!! Nesmírně si vážím toho, jak se svých úkolů zhostili a prostřednictvím netradiční formy výuky předali žákům nesčetně mnoho informací (nejen) o „Tajuplném světě hlubin“.

Další děkuji patří také našim žákům, kteří se do každého úkolu vrhali s chutí a nadšením. Věřím, že i jim se tento náročný den líbil. (Důkazem spokojenosti nám může být také to, že se po škole pohybovalo přes 120 přítomných žáků a nikdo o nich nevěděl). Bylo úžasné pozorovat, jak žáci v těchto rozmanitých skupinách spolupracují, jak se o sebe vzájemně starají, doplňují se a radí si. 

Nesmím zapomenout poděkovat také vedení školy, které zajistilo a zaplatilo promítání 3D filmu.